Kdo jsem?
Napsala kurátorka Karolína Skálová:
Malířka, ilustrátorka a fotografka, která ve své tvorbě objevuje zákoutí intuitivní umělecké práce. Její cesta vedla od studia ilustrace a grafiky na Plzeňské Sutnarce přes fotografii až k malbě, která se stala přirozeným prostorem svobody a hlubšího projevu.
Kresebnost a citlivost, které si nese z předchozí tvorby, přinášejí do jejích obrazů výraznou sílu. Ta se propisuje do uvolněného, živého malířského stylu, často ve velkých formátech. Náhody neexistují – přesto její obrazy působí expresivně a spontánně. To, co může vypadat jako náhodný tah, je ve skutečnosti výsledkem let zkušeností a vycvičené ruky, která si dovoluje důvěřovat intuici.
Julie vnímá přírodu, město i člověka s velkou citlivostí. Tento vjem se prokresluje do každého zákoutí obrazu. Tahy, které v abstrakci působí nahodile, jsou promyšleným prostorem, kde obraz dostává možnost promluvit a prozářit místo nebo vyobrazenou osobu.
Inspirace výraznými osobnostmi současné malby jsou v jejích dílech čitelné, avšak vždy transformované do osobité polohy, v níž se setkává ženská jemnost s nespoutanou energií. Právě tato rovnováha činí tvorbu Julie Šeblové nezaměnitelnou – intenzivní, živou a hluboce autentickou.
V největší temnotě můžeme opět potkat sami sebe – v té největší ryzosti. Skrze tyto lekce a poučení se z nich můžeme opět zářit.
Sobě i ostatním.
Můj příběh
Narodila jsem se v Blansku, u Moravského krasu. Od dětství jsem kreslila, fotografovala, hledala tvar a barvu ve všem kolem sebe. Cesta vedla přes Střední uměleckou školu v Brně, Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, Erasmus v Rumunsku, kde jsem se poprvé doopravdy setkala s malbou olejem a s tím, co znamená pracovat s barvou jako s vnitřní krajinou.
Po škole jsem se naplno věnovala ilustraci a grafice. Spolupracovala jsem s Miroslavem Krobotem na knize Nečíst, s Karlem Kovářem na iPohádce, s Patricií Fuxovou na Páté bohyni. Stojím za 12 vydanými publikacemi. Moje práce byla vystavena v Soulu, Chicagu, Bratislavě, Nitře, Bukurešti a na řadě míst v České republice, včetně účasti na Bienále ilustrace BIB-UNESCO.
Po narození dětí přišlo náročné období. Rozpad rodiny, ztráty, první a naštěstí poslední panická ataka. V novém bytě, bez záchranné sítě, jsem začala znovu malovat. Ne proto, že jsem chtěla tvořit. Ale protože jsem jinak nevěděla jak dýchat. Právě tehdy vznikly Spolučáry, prostor kde se umění potkává s magiií tvorby napříč generacemi.
Dnes tvořím velkoformátové obrazy v hlubokém meditativním napojení. Každý vzniká ve stavu, kdy přestávám být autorkou a stávám se průchodem pro frekvenci, která chce vstoupit do hmoty. Aktuálně probíhá moje výstava FREKVENCE v Ostravě, která potrvá do listopadu 2026.
Napiš mi
Rezonuje s tebou moje tvorba?
Cítíš, že by některý z obrazů mohl být součástí tvého prostoru — nebo tvé cesty?
Pokud tě láká koupě originálu, výstava nebo jiná forma spolupráce, ozvi se. Věřím, že cesta spolupráce je jednou z nejkrásnějších cest, jak může umění žít.